sena jdou domů, voní svět
na obou labských březích,
po ránu chutná jako med
na pěšinách a mezích.
sena jdou domů, zlátne modř
nad úrodou a sklizní;
v stojatém vzduchu usnou proč
i odpověď, jež trýzní.
sena jdou domů statkáři
i chudákovi v hadrech.
sládnoucí lež má na tváři
krajina s ranou v ňadrech.