Své mládí, vášně, krásu, písně, radost
jsem probila, krev unavila vřelou;
svět žádal a já činila mu za dost
tělem i duší, bytostí svou celou –
však teď si, prosím, kupte moje kostýmy.
Mé uměníčko drobilo se světem,
mé srdce chladlo ve studených rukou,
hlas vyšuměl mi nad shořelým vznětem
a tanec je mi každodenní mukou –
teď jen si, prosím, kupte moje kostýmy.
Vše probila jsem, život jeden celý,
krev za víno a tělo za chléb dala;
tančily nohy, zrak byl smíchem skvělý,
a přece jsem to všechno proklínala –
tož jen si, prosím, kupte moje kostýmy.
Eh, zhořknou písně, vyšlehají vášně
a hubené se vzhůru vztýčí ruce,
když chladný meč nad hlavou blýská strašně
a za třicítkou skryta kývá Prostituce –
tož jen si, prosím, kupte moje kostýmy.
Když probito vše, má se umřít lehce,
však otrokyně, jest už zotročena,
a otrokům se nikdy umřít nechce,
a nejvíc ran jen snésti může žena –
tož jen si, prosím, kupte moje kostýmy.
Jdu, bych se vdala. Meč nad hlavou zmizí.
Toť vše... V mých květech nenastalo zrání
a končím, abych vedla život cizí,
svůj nový život – dlouhé umírání –
tož jen si, prosím, kupte moje kostýmy.
Své mládí, vášně, krásu, písně, radost,
vše probila jsem, všecko zaprodala;
vy chtěli jste, já činila vám za dost.
Teď moje prosba docela je malá:
kupte si ještě, kupte, moje kostýmy.