sám nejsi nic,
a nebýt sám je těžké,
ptáků je na sta, květů na tisíc
a všecky jsou hezké,
co jsi však mezi nimi
s rty nesdílnými?
sám nejsi nic
a se svou marnou pýchou
jdeš pánem z nemanic
nevlídnou líchou,
jsi černými hnán mračny,
spadlý list soběstačný.
sám nejsi nic,
však s druhým srdcem síla
a člověkem jsi ještě víc,
když srdce rozbušila
ozvěna touhy lidské
po sklizni harmonické.