nic na cestu již nezbylo
za tím, co srdce vysnilo,
čím hlava zahořela:
snem nejkrásnější zůstal sen,
na prahu štěstí zaškrcen
rukou, jež zledověla.
vlaky tě vozí tam a zpět,
ulice jsou tvůj hrůzný svět,
v němž bloudíš za přízrakem;
dáváš se k marným cílům nést,
v příboji davů, síti cest
den ze dne zmítán vrakem.
všecko, co potkáš, zabolí,
a nepřekročíš mrtvoly,
jež na srdci ti leží:
všude je s tebou, kam se hneš,
pro všecko druhé oslepneš,
s jabloně marně sněží...