– Josefe, moře, moře chci vidět,
vody, lodě, břeh;
jak v temném, chladném skleníku těsném
dochází mi tu dech.
– Marie, moře jsou široširá,
plavci jsou krásný stav,
leč chudé na všecka moře vozí
toliko biograf.
– Josefe, chce se, chce se mi jíti
pestrou východní ulicí;
tady se člověk barev bojí,
světlo je pouhou jepicí.
– Marie, na východě jsou země
plny věcí podivných,
leč chudý z obrázků jen špatných
pozná jejich pláč a smích.
– Josefe, chci se na mostě z lian
ptákem houpati
a v tropech vlahým nocím taje
odposlouchati.
– Marie, Marie ze severu,
tropy jedovaté jsou,
chudáci nejvíce z jejich krásy
v knížkách poberou.
– Josefe, aspoň pod sněžkami
pláněmi tedy letěti!
Koně a saně, zvonce a vítr,
růže, růže na pleti!
– Marie, rychlá jízda jásá
jako hosana v kostele,
leč chudí nemohou daleko jeti,
chudý má toliko neděle.
– Josefe, tolik tupých očí
všecky krásy světa zří,
a já bych je milovala
a já bych je objímala
láskou mateří.
– Marie, tupé oči nezří,
bohatí nemají naděje;
leč chudý zrakem snů svých zírá,
touha mu brány otevírá:
Věř nebo umři!