Nad vrbami, nad lindami
před okny
pase luna na blankytu
ovečky.
Usmívá se ironicky
v sednici.
Na chudobu? Na nenávist?
Na lásku?
Nesměj se mi pro chudobu,
pastýřko.
Vykoupil jsem svoje cesty
z otroctví.
Nesměj se mi pro nenávist,
spanilá.
Jako oheň syčí pravda
v proudu lží.
Nesměj se mi pro mou lásku,
milostná.
Zříš-li ke mně, zří i její
bledá tvář.