Jde chuďas cestou necestou
a šofér letí ve výzbroji,
nehledě k tomu, rovni jsou:
ten po svých spěje, ten na stroji.
Jednomu kožich tíží plec,
druhý je v lehčím ošacení:
toť, přátelé, však jejich věc,
povaha lidská stejná není.
Urazí oba mnoho mil,
ten rychle, a ten pomaleji,
neb nedbá, by si pospíšil;
dle potřeby své lidé spějí.
Stroj leckoho i přejede,
nu, nehodou to nazýváme,
však řeč se o tom nevede:
když pěšky jdem, tak pozor dáme.
Jen sobě ponechte svůj cit:
každého anarchistu láká
pneumatiku poškodit
a vrhnouti se na měšťáka.
A tohle umlčí váš hlas,
nespokojení buřičové:
co chcete ještě, prosím vás,
vždyť oba jsou přec voličové!