Sad sbělel jíním... Cudná slavnosť zimy!
Na keřích, v trávě bělostné ty třásně...
vše chví se těmi květy jiskrnými...
Mlč, poeto, před slokou také básně!
A maně myslím na karafiáty,
jež v létě vyssával tu paprsk zlatý...
Těm stěnám tu však, – směje se to v duši –
ta bílá ironie lépe sluší!