benátskou nocí na širém moři
je hvězdná obloha daleká.
stříbrný měsíc bělostně hoří,
džamije k spánku se převléká.
bublání zvonců usnulo v dáli,
i stáda loudavá usnula.
pro mrtvé ještě jsme neplakali,
a sládne noc, jež se nahnula
pod starý platan k turecké kašně,
kde v mělké míse zpívá proud.
vše je jak ze sna a ztlumené vášně,
jsme ostrov vlažný, jenž chce plout.
stříbrným pelem na oknech zkvetlo
tajemství mřežoví rudému.
ach, je to vskutku měsíční světlo
anebo tvář tvoje v harému!
snad čekáš na mne už na divaně,
na rtech svých jantar narghilé,
a usmíváš se očima laně,
jak verše přinesu zpozdilé.