nenarodil jsem se z chudé české matky,
nenaučil jsem se mluvit, číst a psát,
abych o sto let se odhodit dal zpátky,
rodu složitého slabý resultát.
dál než děd byl otec, dál než otec já šel,
zemi obejmul jsem jasným pohledem,
byl jsem jedno hnízdo, do něhož svět snášel
orlí potravu i s orlím obzorem.
staletími chodím, v kontinentech myslím,
úsměv soustrastný mám pro zlé vteřiny,
za svůj vzal jsem ortel nad plemenem syslím,
věkem naplňuji krátké hodiny.
pod došky a netřesk, třeba krásnější jsou
nežli zámky, které staví ješitnost,
nevrátím se už ni s hlavou zcela lysou,
stoje na předmostí v novou budoucnost.
to je moje místo, silné pevným svazkem
se skutečností a dialektikou.
bol a žal jen jako blecha pod podvazkem
z krve zdravé berou dávku dočasnou.