Půldruhého roku býti Lídin
s každou myšlenkou a touhou dnů!
Půldruhého roku něžných vidin!
Půldruhého roku čistých snů!
O milostném svazku nejkrásnější
pojmouti svým srdcem představu,
jak jen může dosud člověk zdejší,
starý plavec z mnoha přístavů!
A pak denně, ustavičně býti
skepsí všeho druhu bičován,
zázrak chtíti, v zázrak nevěřiti,
krváceti z nekrvavých ran!
Půldruhého roku! Jaký to byl
nadějí a žalů koloběh!
Kolikrát jsem ke slunci se probil,
kolikrát mě zkrušil mrazný dech!
Ale vím, že stejná touha zpívá
v našich srdcích, jež se vzpřímila.
A má mysl, láskou celá divá,
šťastnou by Tě ráda viděla.
Za nejdražší vidinu Ti vděčím,
prosím osud, bychom dojeli.
Přes vše za všecko Ti blahořečím,
sladký hrozne, dosud kyselý!