Ach, pojedeš-li v neděli,
dej v sobotu mi svá ústa,
aby ta moje samota
nebyla pak tak pusta.
Tvá ústa – sladký a bujný květ,
jenž dosud se nerozvil zcela,
a přece dýše vášněmi,
jež země v něj uzavřela.
Tvá ústa měkká a hedvábná
jsou z červnového jitra.
Ty moje pozemská světice,
dej mi je, dej mi je zítra.
Dej mi je jako prostý dar
a ze všech nejvzácnější.
Bude mi teskno. Dej mi je, dej,
abych byl veselejší...