V aristokratické čtvrti zděšené leží ticho na palácích...
Tedy konečně dnes i tady
vražedná, krvavá křídla hrůzy a smrti
slyšeli třást vzduchem těžkým a hrozivým,
těžkým a hrozivým jako neúprosná ta slova poslů.
Dobrodinečkové lidstva
na hromadách zbytečných franků
v nádheře paláců hrdých
slyšeli ta prokletá, prokletá křídla!
Všecko je marné!
Kondolují monarchové,
kondolují ministři,
velvyslanci si tisknou zdvořile ruce –
ale všecko je marné!
Slyšeli ta prokletá, prokletá křídla!
Chachacha!
Slyšeli ta vražedná, krvavá křídla!...
A teď aby zas přišla snad luza,
ta ztrhaná, hladová luza tam zdola
na dobročinný bazar!
Ta, jež nemá čím platit,
bez darů a zlata,
které denně šumí nad ztrmácenou lebkou
krví nasáklá, černá, vražedná křídla bídy,
jen s velikou slzou soucitu
luza tam zdola...!
Chachacha!
Dobrodinečkové lidstva
slyšeli ta prokletá, prokletá křídla!