je mnoho věcí, nejhroznějších věcí,
je mnoho věcí ponižujících.
proč neutéci tedy, neutéci
do povětrných zámků v oblacích.
u krbu můžeš hebkou kočku vískat
a v sobě najít kraje hostinné.
v zahradách duše můžeš na vše pískat,
jak dříve kvetou, jinak pokřtěné.
v tom ráji obklopeném před životem
zdí sobectví a plotem nevěry,
v němž chráněn před povinností a potem
si můžeš s planými hrát závěry,
v tom ráji neuslyšíš vřavu hrůzy,
řev dětí vražděných a matek pláč,
zde lhostejny jsou plány zlaté luzy
i šíleného žháře karabáč...
je mnoho věcí, nejhroznějších věcí,
je mnoho věcí ponižujících.
vyřaděn z lidstva, nebe můžeš ztéci
a v jeho mrazivý se vnořit smích.