Za horami,
za dolinami
je naše vlast.
Přebrodíme,
než zvítězíme,
okeán hlouposti,
než si jí dobudeme,
potoky krve.
Ale jdeme!
Z vlastníků vlasti,
z tvrze hltavosti,
ze smetiště
pověr a zločinů
na pochod dala se kladiva
ze snu do činu,
na pochod dají se cepy
z roboty k práci.
I péra se na pochod dala,
zpívala železem, bila a rvala,
však péra se vracejí.
Kdopak vám řekl,
u sta hromů!,
že péra jsou k tomu,
by jako masařky vajíčka nakladla
do šunky, která zasmrádla,
slavičí tlukot, čimčara vrabců?
Kde je voj červených chlapců?
Zbyla jen kuřata buržoazie.
Bohéma pije,
a bez kvočny nelze se hnout.
Na lesklém písku
i na bahnisku
rozbil se proud.
Nazýváte se básníky.
Nejste snad šašci?
Nazýváte se slavíky.
Komupak zpíváte?
Nazýváte se proroky.
Nekoktáte snad nesmysly?
A tváříce se hrdinsky,
zda na jejich veto
jste nestáhli uši i zadek?
Z hřídelů, pístů, kol a kladek
zní jiný zpěv,
z dvorců a chatrčí zazpívá
jiný zjev.
Traktory, tanky, aera
přes vás!
A nová péra!
S kladivy, cepy na pochod nová péra!
Copak už s vámi?!
Za horami
je naše vlast,
přes hory na pochod,
přes moře hloupostí,
přes řeky krve
na pochod!
Kladiva dávají rytmus,
cepy nám dávají ráz:
Na pochod, na pochod, na pochod!
A kdo se ohlíží dozadu,
ať srazí vaz!