stříbrné zvonky v nebesích lesa
utichly jako lupeny spadlé.
podzimním pachem horského plesa
zavání soumrak ve zmoli zchladlé.
jen datel, sojka, straka se vklíní
do ticha ještě bojovnou notou,
než půjdou spat, a než se zas jiní,
milenci noci, rozlétnou psotou.
život je pes a přece je krásný,
každý se nerad nakonec loučí.
v mlze se houpá travní stvol klasný,
měsíc v ní vzplanul čadivou loučí.
k silnici bílé tápáš jen ztěží,
za idylu tu znova vždy vděčen.
na matku myslíš, s mrtvolkou běží,
muž leží v troskách napolo svlečen.