pod krušnými horami
krušný smutek vždycky hnil,
nad černými jamami
prach z uhlí člověk pil.
pod krušnými horami
tvář smutku hladově zbledla,
pod žlutými mlhami
bída k ní sedla.
osleply ztichlé sklárny,
zápasem o zisk zrazeny,
a v šachtách robotárny
jsou horníkům šichty kradeny.
hrůza nezaměstnanosti,
rub sytých magnátů,
brnká na housle z kostí
strašlivou kantátu.
s tou hudbou muži tady
jdou na svatbu se smrtí,
divokých šachet černé vnady
nasytí nebo usmrtí.
nasytí na chvilku, usmrtí navždy,
tak jedenáct jich padlo už:
kapitalistické vraždy,
kapitalistický nůž.
tak padli i včera tři na jaře
a dva z nich za kamaráda:
nezapomeňte na skláře
kroupu, smrčka a hübnera.
u košťan kalný ranní svit
a mrtvý před živým stojí:
možno-li k smrti se sjednotit,
nelze to učinit k boji?