jsou v našich lukách ještě šedá místa,
ještě bys našel v houští zdechlinu,
jinak však pokryla už zase čistá
veselá zeleň naši rovinu.
povodeň širá odešla, jak přišla,
zapomenuty byly oběti.
zas tichou pěšinou jde starý šišla
si s jezevčíkem porozprávěti.
zas kvetou chudobky, ač jde už zima.
silného nezmate a neznaví.
rukama tvrdýma a rozpjatýma
větvoví všecko jaro pozdraví.
jsou v nepohodě skryty chvíle slunné
a ve smutcích už klíčí veselost.
jsou doby tiché a jsou časy mlunné,
ve všech však zraje lepší budoucnost.
po povodni jsou luka mohutnější,
pod mocným sněhem počal sladší květ –
a všickni my jsme jenom lidé zdejší,
ke štěstí musíme se probíjet.