Juž dávno jsem tě zardousil v nejnižších hlubinách srdce,
abys mne nepřepadala, když síly jsou vyčerpány.
Ničemná touho po klidu! Zpívej si falešný diškant
v bezkrevných srdcích troupů a měšťáků tučných.
Juž dávno jsem tě zardousil a svinskou tvou mrchu
radostně zakopal v temném sklepení minulosti.
Teď žiju jen záštím a bojem a vítězstvími,
nohu nezastavuje v pozicích dobytých horce,
když s pěstěma zaťatýma a skřípajícími zuby
s blbečky půtku jsem vedl o vlastní své slovo.
Všeho jsem okusil a vše mi zhořklo v duši...
Teď nechci juž klidu, juž jsem tě zardousil
v nejnižších hlubinách srdce, touho ničemná.
Slyšíte ryk toho srdce, vidíte lačné mé oko!
Bojuji, abych bojoval, vítězím, abych vítězil
a prokletou krví smáčel chtivé své prsty.