Skip to content
1875–1947

píseň trampa

Stanislav Kostka Neumann

řekni mi, bílá obloho, řekni mi, černá hlíno, jaké nám v dálce, johoho, jaké nám zraje víno?

podzimní pohodou letím jen vlaštovkou, možná, že na břehu klesnu, možná, že zelený přístav svůj vysněný uvidím toliko ve snu.

napil jsem se tak hluboce, sladkého napil se jedu, liki má, moře ovoce, opilým korábem jedu.

řekni mi, němá obloho, řekni mi, sdílná země, kdo že ji poslal, johoho, kdo že ji poslal ke mně?

po špičkách mimo šla, daleko nedošla, než jsem ji v náruč svou lapil, dlouho se zdráhala, bledla a váhala, než jsem se z číše té napil.

a já se napil hluboce, sladkého napil se jedu, liki má, moře ovoce, opilým korábem jedu.

řekni mi, chladná obloho, řekni mi, horké pole, co že nás čeká, johoho, v prokletém zlatodole?

zpívají žebráci, zpívají tuláci, zpívají vězňové k mříži: vězeň a žebrák jen stal jsem se pro svůj sen, zpívám si k žalu a tíži:

napil jsem se tak hluboce, sladkého napil se jedu, liki má, moře ovoce, opilým korábem jedu.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.