Kaneme se smrků, kaneme s dubů
nocí dnes vlahou jak polibek,
tisícem žhoucích a milostných vrubů
hebce jí zdobíme temný vděk.
Svítíme žádostí, svítíme blahem,
rozkvětem uprostřed pohody,
ve vzduchu vonném, měkkém a nahém
tančíme ke chvále přírody.
Slavičí vroucnosti vášnivé vzlyky
našeho reje jsou doprovod,
vzdávají zemi a osudu díky
za vůni lesů a za šum vod,
za život blažený na ňadrech matky,
za krásu pudu, jenž zahořel...
Svítíme, tančíme život svůj krátký
na křídlech nesouce jeho pel,
a když se naplní dní našich sudba,
klesáme hebkého do mechu,
nad námi zašumí pravěká hudba:
po tanci třeba je oddechu.