Hejsa, malá,
na mé šíji jako na koníku
kolem stolu
takhle spolu,
to juž nejde bez povyku.
Ať se mračí naše máma,
to jen, že chce jezdit sama,
hejsa, malá,
abys něco neprospala,
pojedeme do světa.
Hejsa, dítě,
nepojedem’ tiše, nepojedem’ skrytě,
v plném jasu
chceme krásu
nespoutané jízdy.
Skoků my se nelekáme,
hory, doly, vody známe,
hopla, hejsa,
vzhůru hlavy,
bez obavy
pojedeme do boje.
Hejsa, dcerko,
zlí jsou lidé,
zlí jsou křesťané i židé,
k tomu ještě hloupí.
Přes hlavy jim pojedeme,
bojovně jim zahoukneme
v duše, v těla skleslá
veselá svá hesla.
Hejsa, dcerko,
červené si dáme perko
za klobouček zelený!