ACH, KVĚTY mládí! Zahořely naposled v našich polibcích.
Je pozdě již a vedouce se za ruce teplé ještě,
s pocity zahořklými nad urnou spálených růží
a s pohledy ustrašení tam, kde v mlhách to pláče,
spěcháme urvat poslední docela krvavé máky.
Tím květem symbolickým ozdobíš mlčky unavené mé čelo!
Ať v posledních horečkách těla zaplane do tmy a chladu!
Neboť ještě je třeba ohňů zarudlých a plamenů na našich stráních
těch, které zažehují drsní pastevci na žluté podzimní trávě!
Pojď, květem symbolickým ozdobit mlčky unavené mé čelo!