hle, zbrojí a hudou
ve městech i vzduchu,
že brániti budou
na vodě i suchu
vlast svou a čest.
a dí:
nepřítel bdí.
zvou po residencích
se, kramáři věční,
a na konferencích
se řeční a řeční.
tak slepují pakty.
a dí:
přítel náš bdí.
kdo přítel děl?
kdo nepřítel?
toť přece zcela jasný krám,
i když to skrývá budoucnost.
lid má vždy jednak řádnou zlost,
pak důvěru a srdnatost.
já se v tom ovšem nevyznám:
kdo proti komu a kdo s kým.
jsem hlup, že toho nevidím,
tak hlup, že se vždy zastydím
se ptáti.
kdyby tak někdo vysvětlení nám
chtěl dáti:
hle, z jejich vůle jsi tak hlup,
neb třeba jim, bys zůstal hlup.
chce každý politický sup,
by lid byl všude jak ty hlup.
muž taký nejpotřebnější,
mu hloupost chléb je vezdejší.
ty žiješ hlup a umřeš hlup,
té nejhloupější smrti lup.
ty všechno klidně vyslechneš,
pak dýmku zapálit si jdeš
a růžovým se díváš sklem.
ty jsi ten hodný muž.
ty trpíš dál a trpíš něm,
jsi v koncích se svým rozumem,
nemůžeš chápat už.
ty jsi ten hodný muž.