EH, KOLIK že ras kříží se v proudu mé divoké krve
a kolik smíšených rodů smísilo mok její tmavě rudý?!
Hle, emblemy chimerické srazil jsem s cimbuří hradu
a se smíchem povznesených hledím v kraj plný mrtvol,
páchnoucích mrtvol těch, kteří skřížili meče svých pěstí
pro hesla příliš slavná hlučnou fanfarou chytrých.
Sevřen nadšením hlupců a zhnusen drzostí lotrů,
již poštvali bestie v otrocích usurpovaných,
nad hnízdem netopýřím, kde špína všechno třísní,
kde zlořečený dav sval každý ohmatává,
– je shnilé caput regni, je shnilé celé regnum –
bych neproklínal vše, směju se pronikavě
v zápasu bez konce ve vzduchu morovatém...
Oh, pyšné INTERNACIONÁLY dítě stejně pyšné,
Krésus hrdým snem o příští ANARCHIE,
tak přetrhal bych rád vše, čím jsem k hroudě přirost’
a v trysku mohutném blah rozletěl se v dálku,
kde mlhy veleměst a bouře oceánů.