Ač jsme se bavili mile
až do rána,
postýlka nebyla pro nás
přec ustlána.
Já i ty bavili jsme ji,
ach, ze všech sil,
na konec jediný halíř
nám v kapse zbyl.
Myslím, že’s v onen den sotva
as večeřel,
za to však její div ručky
že’s nepozřel.
Však jsme je líbali oba
i s prsteny,
škoda, že přec to byl pro nás
den ztracený.
Postýlka nebyla pro nás,
ach, ustlána –
Zítra juž nebudem sedět
až do rána.