Žhavý oblak zlatý po mém nebi pluje.
A pak že mne osud nemiluje!
Jenže oblak zlatý pluje v neshledanou,
a mé nohy brzy navždy stanou.
Žhavý oblak zlatý pluje nad mou hlavou,
oblévá ji něhou usměvavou.
Jenže oblak zlatý pluje v přeneznámo,
a mé srdce bude jednou samo.
Když ten úsměv zlatý nade mnou tak tane,
zapomínám na vše, co se stane.
Z tmy však volá na mne z bezedného moře
nezbytného sbohem černé hoře.