Skip to content
1875–1947

píseň

Stanislav Kostka Neumann

profil bledý, smutný profil bledý zahlédl jsem v elektrické tramwayi, jako ledy,

palčivé a těžké ledy myšlenky mi v hlavě splývají. zhroutil se mi sen, jako racek bílý

krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

tvář ta bledá, snědá tvář ta bledá s kruhy pod očima, něhou modravou, spát mi nedá,

její černé hvězdy, běda, ve dne v noci vidím před sebou. zhroutil se mi sen, jako racek bílý

krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

mořem bolů, nadějí a bolů pro tu tvář a ženu plul jsem po léta, vrakem k molu,

srdce moje, my teď spolu vracíme se smutni ze světa. zhroutil se mi sen, jako racek bílý

krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

v podvečeru, teskném podvečeru stínem mezi stíny už jen vzpomínám, tvář tu v šeru,

sladkou tvář tu bledou v šeru jako chorou lunu v srdci mám. zhroutil se mi sen, jako racek bílý

krutě postřelen kvílí, kvílí, volá o pomoc, na jezero padá noc.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
píseň · Stanislav Kostka Neumann · Poetry Cove