Na Mont-Cassině bledý a melancholický
sedával u okna...
Tam dole na kolenou vše plazilo se v prachu,
starou modlu zas našla knížata, dav i papež,
neb vzdorovitá svatokrádež posadila na trůn Boha
zapomenutou na čas, k pomstě však znovazrozenou Ženu.
Orgie vína a lásky tekly divokým proudem,
nebylo rukou čistých, by zbožnou přinesly oběť,
neb Žena je potřísnila a víno opilo všechny;
nebylo zraků jasných, jež vroucně vzhlédly by k nebi,
neb Žena je omámila a oslepilo je zlato.
Nečistou rukou papež nečistým žehnal davům
a nevěstky na stupních chrámů kupčily s klerem...
A bledý a melancholický na Mont-Cassině
sedával u okna mnich a hleděl v tu náplň vášně...
„Nepoznal a nepochopil jsem těla tvého, ženo.“
A dál se modlil a Bohu do světa si stěžoval,
a nikdo netušil, on sám netušil ani,
jak udupaná a balvany rdousená v něm klíčila
hořkost z nepoznaného a neokuseného nikdy.