Pes žíznivý se vleče
pustinou korridorů,
kde stoka nudy teče
a páchne dechem moru.
A zimnice jej trápí,
žár s mrazem v stálém sporu,
a lačen světla stápí
se do tmy korridorů.
Jen stěny, stěny, stěny...!
Tak věčně beze změny
ty chodby táhnou tmou.
Pes bezmocně se třesa
kdes v koutě znaven klesá. –
A pes ten – duší mou.