básník by řekl: rozhoupal větřík
veliké zralé pampelišky.
to my jen slezly radosti žebřík
a okoušíme výšky.
svobodné dcery dobyvatelů
spravedlnosti a míru
chtěly by vzkřiknout až k éteru
svou víru, v člověka víru.
vše je už zbraň – i to možná jednou
k obraně kvádrů svých dáme,
na zem však slétajíce rodnou
štěstím se zajíkáme.
pod deštníkem svých padáků
pohodu, plno květů,
s risikem křehkých plakátů
vracíme veselost světu.