Naše ostrovy
příliš hrdou mají
vegetaci vášní.
Naše dny úsměvů
a naše zamlžení,
naše bouře
i večery naší luny,
naše tmy
i blesky o polednách našich,
hle, jásat chtějí i lkát,
burácet i spát,
mlčet i hřát! – –
Vraťte se, drahoušku!
Prodejte uměníčko!
Nejste ostrovem,
jenž proráží moře.
Vraťte se!
Topte se kolem v těch vlnách!
Trochu své duše dáte.
Ale ty perspektivy, jež máte,
šťastný proteženec!
Vraťte se!
Zpíváme píseň osamocení
na svých ostrovech,
jež mají hrdou, vysokou
vegetaci vášní.