v československu omar kdesi
žebral.
v severní zemi s jehličnatými lesy
četník ho sebral.
po rodném slunci kdy asi naposled chodil
mezi fijalovými stíny?
francouzskou hanbou se brodil
v horku domoviny?
snad ergem bloudíval s velbloudicí,
tiskl ručku rdící se henou.
snad v oase napájel mehery snící
pod oblohou nezjízvenou.
anebo nastavoval jen ruku
k těm, kteří věří v korán,
na tržišti pod střechami suku;
bídou byl zorán.
pak jednoho dne je vylákali
celou partu
do sladké francie, slibovali,
vsadil na tu kartu.
proklatou kartu imperialistů,
nasreni lhal, a alláh zradil.
udřený omar na dláždě zkys’ tu.
je krise, žes žraloky nevyhladil.
ve vichru zabloudil, nevrátil se domů,
zabloudil v evropě i ve svém žití,
zapomněl na biskru, stín palmových stromů,
neslyší muslimské čepobití.
je mu zima, v severní zemi sněží.
tak poznal statkářskou fenu.
v severní zemi pohozen leží
strom bez kořenů.