Oh, není těžko o pel oloupiti
fouknutím prudkým štíhlou jehnědu,
oh, není těžko ženu oblouditi
hrou sladkých slov a něžných pohledů!
Já věděla to, tušila, že svítí
tvé oko zradou prostou ohledů
a že jsi motýl, který hledá kvítí
a může zatoužit jen jeho po medu.
Já tušila to, a přec oklamána
jsem byla tebou, jenž jsi jednou zrána
mně navždy pych, když kohout zazpíval.
Já předčasně jsem pro tě, hanebníku,
jak haluz kvetla vzkvetlá ve skleníku
a vzatá z něho na mráz, jenž ji sklál.