Kdo v Asakuse, jedské čtvrti, nezná
dům U vrby, krám pana Niheiži!
Stříbrnou zeleň větví k němu níží
košatý gingho. Dívka přelíbezná
tu k párátkům a voňavkám se kloní,
když kupec předem okouzlen se blíží.
V účesu, který hlavinku jí tíží,
má stříbro jehlic, hřebínek ze sloni,
a barvy oliv, fialek a máků
ji halí jako křídla vzácných ptáků;
je štíhlá jak ta vrba na zástěně.
Ji drahokamem zvou. Všem srdce bouří.
Však nejraději z dýmčičky své kouří,
když umělec ji baví roztouženě.