ocúny jedovaté nevolným tvorům,
pověrou opředeny, podobny vzdorům,
v jeseni jarem kvetou.
básníci jedovatí, snem svým jsou cizí,
úrodu zítřků každý v srdci svém sklízí
i v temnu vzplane větou.
ocúny pohozené na cestě v prachu,
dívenky zneuctěné se stopou nachu,
potichu umírají.
básníci pohození zkaženým městem
v korunách jako ptáci a věrozvěstem
ještě si zazpívají.
ocúny rozdávají krásu a něhu,
neudusí jich mlha od chladných břehů,
lyrikou soumrak zdobí.
básníci rozdávají sny své a žaly,
nenáviděli mnoho a milovali
v soumraku mezidobí.