Těch ohňů podzimních a jejich namodralých kouřů,
jež rozptylují se tak příliš pomalu!
Jsou jako modlitby či oběť poděkovací
za všechny rozkoše letního zápalu.
Za mladá těla žen a jejich supějící vášeň,
za slunce skvělý dar od června do září,
za lesů vonný stín a louky rozezpívané,
za květy, ptáky, vody, hudbu komáří...
A mráčky kouře děkují... A nevědouce komu
do lesů tiše plynou, kde již usíná
pod rzí a krví stromů skála znova tvrdnoucí,
jež slední vzdech svých ňader pevně upíná...
Poutníče, zvěstuj v nížinách a v sazovitých městech,
my že tu šťastni byli s lesy po horách,
že také děkujeme slunci... zemi chladnoucí...
na život pohanský, sen v barvách, lesklý prach...