Ó jižní révo má, na sever vyhoštěná,
jak zralé hrozny Tvé mě obklopují všude!
A přece v objetí Tvém každý sval mi sténá,
po každém polibku mně větší žízeň zbude.
Jsem teď již touha jen po panenské Tvé něze,
po něze tělesné i po Tvé upřímnosti.
Jak moucha malátná po jarním slunci leze
mé tělo žíznící až do stárnoucích kostí.