zas bledá růže sametová
v mé teskné dny se usmívá,
zas kolem ztepilého kmene
má láska tančí bláznivá.
leč zlatý oblak navždy odplul
a šerý mrak mne provází,
vztáhnu-li k teplu chudé ruce,
uchopím stín, jenž zamrazí.
a mrtvý sen již neotevře
růžovou bránu, zlatý most.
na slepou bábu mezi domy
hraje si se mnou skutečnost.
za rovník odplul oblak zlatý,
jen úsměv z něho zlatého
zbyl pro mne na rtech v bledé tváři:
sváteční poklad chudého.