zlatý chrobák na západě
zahrabal se do vaty.
pod vlnami kraje v sadě
večer sbírá dukáty.
do stínu je rychle balí
před nočními zloději.
doliny a vrchy halí
rubáš s vlhkou nadějí.
zase jedna noc nám činí
život ještě nočnějším.
rozsvěť. zhasni. světlo špiní
křišťál muk, jenž hledá rým.
v budoucnu jej lačně hledá,
v budoucnu, jež uzrává.
nad zrcadlo hlubin sedá,
hledí, čeká... noc je tvá.