nikdy nemusiti
hlavu sklánět únavou.
nikdy neuzříti
marnost slov, jež dozní tmou.
nikdy neměřiti
děje krátkým životem.
nikdy nemusiti
uhnout před zlobou a zlem.
a to nejhloupější
ze všech, člověče, tvých pout,
starost o vezdejší
chléb a střechu, roztrhnout.
přes krvavé moře
kráčí zdaleka ten den.
svět mu k setbě oře
tvrdost lidských skal a stěn.