slyšeli jste tu píseň,
kterou zpívá, jdouc ulicí mlčky?
to je píseň pro všecky.
nemohli jste slyšeti té písně,
kterou zpívá – někdy – její pohled,
zpívaje o lásce.
to je píseň jen pro mne.
všecky jarní písně ptačí,
jako když časně ráno v květnu
otevřete dokořán okna.
všecky touhy dvacetiletého srdce,
jako když jitřní paseka zkvetlá
šumí a chvěje se hmyzem.
a všecky struny cudného civismu,
plaše se třesoucí větrem.
nic však hlasitého,
protože jste hloupí, cyničtí, domýšliví,
a mládí sen je křehká mimosa.
a mládí sen je plachý zpěvný pták
z vonného houští.
vůbec ho nepoznáte, hluční turisté života.
ale já jej znám,
poněvadž za ním trpělivě,
po špičkách chodívám.
nic hlasitého.
jen tu a tam jasný, dětinský smích
ze srdce přečistého.