když jsem byl chlapec a chodil za školu,
říkali jste mi: z tebe nic nebude.
vodil jsem kluky do luk a topolů,
komandoval jsem a věřil ti, osude.
když jsem se učil pak u mistra pracovat,
pojednou vidím, že pán asi nebudu:
mozoly nestačí chudáku na poklad,
těch nejsou paláce, kdož chodí na rudu.
a když jsem se aspoň uživil prací svou,
na dlažbu jste mě náhle vylili.
potácím se a jím jen náhodou.
proč jste mě lepšímu nenaučili?
proč jste mi neřekli vlastně už ve škole,
že tomu dobře, kdo z druhých má dost.
jaká jste podivná hříčka svévole.
jaká jste lež a přece skutečnost.
naučili jste mě pracovat. děkuji.
proč jste mě nenaučili i krást?
umím jen to, čeho nepotřebuji.
neumím kořistit, na cizím se pást.