jsi-li chud,
vzpomeň: jiní chudší jsou,
po městech a po vsech jdou,
hladných ptáků tah a trud.
máš-li práci, boj a sen,
v zapomnění chodíš sad,
nejsi ještě vyděděn
jako ten, kdo má jen hlad.
jsi-li sám,
vzpomeň: osamělejší
lámou chléb svůj vezdejší
černý k nejčernějším tmám.
hlasy přírody a knih
hovoří tvým tichým dnem.
strašně sám je chám, jenž ztich’
v stohu nebo pod mostem.
máš-li žal,
světem viz ta pole muk,
která v krvi vyoral
zpupné třídy žlutý pluk.
po svých cestách ještě jdeš
nezmrzačen, neprodán
ve dnech, zločinná kdy lež
tisícům rve jasný lán.
nežaluj
na smutky svých pozdních dní.
zástupové život svůj
vlekou rudou prohlubní,
z které dýšeš, s nimi spjat
jako s větví starý list.
z ní máš i svůj pevný hrad:
bezodyšnou nenávist.