Nemusíš, Evo, být žárlivou,
dosti, žes, Evo, zoufale svůdnou.
Oh, kolikrát ještě pobledlé tváře
v divokých hříčkách nám zrudnou!
Nemusíš, Evo, být žárlivou.
Tys jediná mou.
Což tebe nepálí vášně mé dech?
Což tebe nebodá žhavost mých slov?
Té žluté květiny nech;
žluté jsou oči sov.
Nemusíš, Evo, být žárlivou.
Ty hrozivé bouře juž přešly
i nekonečné deště juž přešly.
Tys jediná mou.
Přešly bouře i deště.
Nemusíš, Evo, být žárlivou.
Miluju ještě.