Už čtvero sedí nás kol stolu
a chce se jíst a chce se pít,
jen dlouhou bídu třeme spolu
a marně čekáme na klid.
Těch pár tvých korun sotva stačí,
by spárem nezachyt nás hlad,
náš chodníček se zrádně stáčí,
tož, hochu, pozor! rozum měj
a dětí mně už nedělej.
Dvé dětí máme. To už mnoho!
My s jedním mohli dobře žít.
Rci, nač mám rodit, rci, pro koho?
Na porážky jde chabý lid.
Dost masa pro stroje a děla,
dost hlasovacích figurek,
však nikde hrdá, čistá čela...
Tož, hochu, pozor! rozum měj
a dětí mně už nedělej.
Jsme většina a přece biti,
a sebe bijem nejvíce.
Tož slibme sobě: neroditi
psích duší marné tisíce...
Zas v objetí své strhnu tebe
a dám se ti pro sladký mžik;
však zadarmo nic nedá nebe,
tož, hochu, dobrý pozor dej
a dětí mně už nedělej.