Známými ulicemi kočár hrčí
a známé míhají se postavy – – –
Ty řady domů – – kterak teskně trčí,
jak s bázní člověk jen je pozdraví!
Do šedi zimního dne vše se krčí
tak bez krve – – A plna únavy,
jak sbitý pes, jenž ani nezavrčí,
má Praha choulí se v den mlhavý.
A zřím juž napřed v mlze soumraku
ty pohledy, jež lepí na člověka
dav, jenž se o cnosť jen a břich svůj leká,
lidiček konvence a hlupáků;
zřím úsměchy i povržlivé tváře – – –
Jen v jejím oku je dnes více záře.