Zkoumal světlo, vzduch a vláhu,
dokopal se na kořání,
poznal, čeho třeba všude
k zrodu, růstu, uzrávání.
Za dialektikou dějin
kráčel po stopách všech věků,
z perspektivy avionu
viděl vývoj od pravěku.
Poznal bludy lidských mozků
prokousávajících se tu,
poznal nouzi lidských srdcí,
když jsou v nejkrásnějším květu.
Laskavými zraky hladil
slzavý ten údol zdejší,
miloval a nenáviděl
pro úkoly nejkrásnější.
Mudřec byl. A přece blázen.
Mluvil, konal jen, več věřil.
To, co žil, a to, co bylo,
tím, co mělo by být, měřil.
Narodil se příliš brzy
v chladné zemi, temné psotě.
Za smutného živoření
umřel touhou po životě.