Jsem Čech! Toť samozřejmost pouze,
nikoli zásluha, nikoli ctnost,
tu radost mysli, tu srdce nouze,
leč v radosti, v žalu nezbytnost.
Čím pěnici houští s trním i květem,
čím pstruhu potok a včele plást,
čím lodi přístav po toulkách světem,
tím vlast mně, moje vlast.
Mysl mi vede, že myslí a doufá
mužně a svobodně;
v mé krvi, v mých nervech je tím, co si troufá
cítiti mezinárodně.
A bez dušování já, občan světský,
jsa sobě věren jí nejvíc jsem dal.
Jsem nejryzeji vlastenecký,
když dílo své dobře jsem udělal.