Co je s vámi? Sám, tak hezkej?
To si teda přisednu.
Dal mi jednu cigaretu.
Pivo? Ne, tak pro jednu
ňákou fajnovou bych byla –
Prachy? A jak zčervenal!
To sem si hned pomyslela,
když mě očima tak žral.
Nevadí. To ví přec: obchod.
To já jen tak ze zvyku.
Deset let sem u řemesla,
nedělám už cavyků.
Deset let sem u řemesla
zatra zatracenýho.
Ale čistá, tvrdá, s hicem,
jenže ne pro každýho.
Dal sem ruku. Semhle. Zmačknul!
Že jo: furt jak panenka.
Hošíčku můj, jehně moje!
Teď sem zase Mařenka.
Zaplať. Deme do pokoje.
Proč se třeseš? Nechci nic,
jenom cigaretu eště
a pak – – – – – – –
A teď pusinku tvou
jako u nás jahody.
Dybys nebyl velkej klacek,
nesla bych tě přes schody...
Teď si tady pěkně sedni.
Chvilku dej mi pokoj s tím.
Zmačkni mě a tiše hačej.
Nebo se ti rozbrečím.